Když jsem před necelými čtrnácti dny rozeslal mailem pozvánku na divadelní představení (
podrobnosti zde) i všem sousedům v domě, setkal jsem se se třemi druhy reakcí.
- Většina lidí mail přečetla a smazala. Nijak se tomu nedivím, snad se s některými z této největší skupiny v divadle přece jenom potkám.
- Pár lidí mi poděkovalo a přislíbilo, že se v divadle uvidíme. To mne moc těší!
- Setkal jsem se však i s neočekávanou reakcí:
Váš osobní život nás nezajímá nemáme zájem...
Autorka těchto řádků je chudák. Vůbec nepochopila, že soužití v panelovém domě není o tom, že se zavřu za svými dveřmi a nezajímá mne, co se děje v domě. Že soužití v panelovém domě není o tom, že mne nezajímá, jak se má soused, co ho trápí, kdy se mu odstěhuje dospělý potomek či narodí dítě, kdo má víc či méně času, z čehož se odvíjí jak často je doma a zda mi může v případě potřeby v nečekané události pomoci... Nebo z toho plyne, že se mám obrnit trpělivostí, když na patře přibyde miminko a bude jej občas slyšet... Prostě jsme sousedé a je správné, abychom alespoň trochu věděli o soukromí sousedů a mohli si pomoci.
A stejně tak já jako předseda samosprávy sděluji svým sousedům informace i o svém osobním životě. Když už nic jiného, je pro ně totiž
zpráva o divadelním představení důležitá v tom, že se mi dne 30. listopadu odpoledne a večer prostě nikdo nedovolá na mobil!Jako předseda samosprávy pomáhám řešit různé problémy v domě, radím, jednám... Někteří však stále nechápou, že mám i svou práci, svou rodinu, svůj divadelní koníček. To vše spolu s péčí o dům prostě spojuji dohromady. A to vše se snažím dělat dobře. Jen je toho někdy moc.
Pokud to vše nechápe například paní, co mi tak nečekaně odpověděla (je mi jasné, že tak učinila proto, že je naštvaná, neboť jsem nejprve - jako to dělám vždy - zjišťoval stav problému v jejím bytě, místo abych jen absurdně objednal opravu za společné peníze a nijak se nezajímal o jejich užití -
ale to je právě jeden z hlavních úkolů předsedy samosprávy!), pak mi nezbývá, než té paní doporučit: odstěhujte se někam do satelitního městečka, kde lidé žijí tak, že je nezajímá co je za plotem jejich pidipozemku.
Tady na Strnadově umí většina lidí komunikovat, přemýšlet a chápe, že i já, předseda samosprávy, jsem jenom člověk!
